ČASTÉ DOTAZY

(odpovědi Vláďa Galuška)

VŠEOBECNĚ

V kolika letech začít s kanoistikou ?

Klidně v 5 letech, pokud to dítě baví. Ideální je začít na menší lodi a rozhodně s pádlem, které má tenčí žerď a menší listy. Ideální je použití kompozitní žerdě. Kompozit je měkčí a nezebe do rukou tolik jako duralová žerď.  A nezapomeňte na vodáckou helmu a vestu!

PÁDLA

Jak dlouhé pádlo si mám pořídit na slalom?

Tak to je zapeklitá otázka. Záleží samozřejmě na tom, jak jste vysoký, jaké máte rozpětí paží a co vám vyhovuje. Ve slalomu je spousta stejně vysokých závodníků a přesto většinou každý z nich má jinou délku pádla. Proto se už nelze řídit podle dávného pravidla, že kajakář má mít pádlo dlouhé, kam nad hlavu rukou dosáhne či kanoista pádlo pod bradu či po prsa. V mládí je ideální se řídit radou trenér anebo nějakým příkladem. Ve věku, kdy závodník doroste, si každý ze slalomářů najde svoji optimální délku pádla a s tou potom bude víceméně pokračovat po celou svoji kariéru.

Pár příkladů:

• Antonie Galušková, kajak, 21let, 174 cm výšky, délka pádla 199 cm
• Bára Galušková, kajak, 16 let, 169 cm výšky, délka pádla 197 cm
• Vít Přindiš, kajak,33 let, 181 cm výšky, délka pádla 202 cm
•  Vávřinec Hradilek, kajak 35 let ,168cm výšky, délka pádla 200cm

Jak velké listy mám na slalom používat?

Někteří volí listy větší, aby měli pořádný záběr a pocit, že loď jede a točí. Někteří naopak menší, aby na ně měli sílu po celou dobu tréninku či závodu. U starších závodníků je to otázka ozkoušení, testování a následného výběru. U těch mladých závodníků se osobně přikláním k menším listem. Žáček či junior se učí s menším listem hledat vodu svým citem a nenechává to na velkém listu, který hledání vody řeší za něj.  A ten cit se mu nakonec v dospělosti může hodit. Například Tonička Galušková, dvojnásobná juniorská mistryně světa a od roku 2020 seniorská reprezentantka ČR.  Od 13 let jezdila na pádle NAJA MINI a ještě měla listy o cca 1cm po obvodě zmenšené. Na tom pádle ve svých patnácti letech byla třetí na MSJ. V té době hodně rostla a začalo se stávat, že když chtěla přeskočit vlnu či válec, musela jít s tělem do extrémní zadní pozice a také závěs začala dělat nadvakrát. Dostala proto ještě v té samé sezoně před MEJ regulérní neořezané NAJA MINI. Na něm byla na MEJ čtvrtá. Stále rychle rostla, sílila a tak dostala během dalších pár měsíců NAJA MIDI a na něm se další sezónu stala poprvé světovou juniorskou šampionkou. Tento list používá dodnes. Pádlování během jednoho roku na třech velikostech listů je děsivá představa pro každého „rodiče - investora“, ale občas se stane, že během krátké chvíle závodník vytáhne do výšky o neuvěřitelný počet centimetrů, zesílí a přibere na hmotnosti a v té chvíli je třeba dost rychle reagovat. A tady by měl mít ostříží oči hlavně jeho trenér. 

Jak se mám chovat, aby mi pádlo vydrželo co nejdéle?

Každé pádlo má svoji životnost, každé pádlo je zničitelné. Ale jeho doba užívání se dá ovlivnit. Profík, který s pádlem trénuje každý den a samozřejmě s ním i závodí, bere za samozřejmost, že pádlo po sezoně vymění za nové. Je jasné, že se i pádlo časem „vypráská“, stejně jako lyže. Ti nejlepší to asi i poznají. Je ale jisté, že se o něj stará často daleko starostlivěji než neprofesionální pádlař, který má představu, že mu pádlo vydrží roky. Ano, může vydržet i 30 let, když ho používáte párkrát za rok.

Před čím pádlo chránit?

Své pádlo chraňte hlavně před vysokou teplotou a UV zářením.  I když jsou naše žerdě i listy temperovány při výrobě na vysokou teplotu, nechávat pádla na přímém slunci při letních vedrech je základní chyba.  UV záření vyšisuje časem pohledovou vrstvu, vysoká teplota a teplotní změny také konstrukci neprospívají. A přitom stačí pádlo při vylezení z vody dát do stínu anebo do vaku na pádla.

Dále své pádlo chraňte před mechanickým poškozením.   Při jízdě na lodi, se prostě tu a tam o nějakou překážku pádlem zavadí. Pádlo se zlomí nebo nalomí, to je běžný život pádla. :-)  Ale je zbytečné pádlu ubližovat ve chvíli, kdy se s pádlem nepádluje. Vyhazování pádel z vody na břeh, skladování pádel v loděnici na hromadě, převážení pádel ve velkém množství ve vleku, utahování pádel bez vaku na zahrádce, opření pádla o auto a následný pád na zem je prostě záruka toho, že životnost pádla bude kratší.  Karbonová konstrukce se v podstatě chová jako tabule skla. Sklenář lehce škrábne diamantem tabuli skla a v prstech v tom místě tabuli skla lehce zlomí. A pádlo, které má vryp,  se zlomí také, a může k tomu dojít na téměř novém pádle na klidné vodě.   A nemusí se zrovna do pádla dělat vryp. Při nárazu trubky například na kámen vznikne lehké vnitřní poškození karbonové stěny. To poškození na karbonu nevidíte. Tady je otázka, do jaké části žerdě jste se trefili.  Pokud je to do tlakové nebo tahové strany žerdě, je jen otázka času, kdy dojde ke zlomení. Může k tomu dojít i za rok nebo dva. Při mnoha set cyklech zatížení pádla při jediném tréninku, kdy těch tréninků je nespočet, se vnitřní poškození stěny trubky stále nepatrně zvětšuje. A jednou, pokud máte štěstí, tak pádlo praskne při tréninku. Pokud máte smůlu, zlomí se třeba na druhém mezičase finálové jízdy MS, kdy o sekundu vedete. 

Jak s pádlem zacházet na vodě ?  Obecně platí, že čím lepší závodník, tím méně problémů s materiálem. Ti nejlepší nad pádlem mají větší kontrolu, nestrkají ho tam, kam nemají, rychleji reagují, umí se opatrněji odpíchnout od břehu, tak často se nepřevracejí a nezachraňují stabilitu. Obecně platí ale další pravidlo. Neexistuje nezlomitelné pádlo.

Jaká je čekací doba na výrobu pádla  ?

Listy a žerdě na pádla jsou většinou skladem a pokud neobdržíme od nějakého našeho distributora velkou objednávku (což se ale stává),  je kompletace a samotné dodání pádla otázka jednoho či dvou týdnů. Ale u některých typů listů, např. MANIC je dodací doba několik měsíců...

Co kdybych chtěl listy do žerdě upevnit na kofix ( tavné lepidlo) , aby se mě případně lépe měnil poškozený list?

Osobně si myslím, že spojení listu a žerdě by mělo být dokonale tuhé a to se dá zajistit pouze pevným vlepením listu do žerdě, nebo listu na žerď.

Můj názor na kompletaci kofixem je, že jediná výhoda pro koncového uživatele je snadnější výměna listu anebo zkrácení pádla anebo rozpojení, abych mohl dát rozložené pádlo do lodě při dopravě letadlem. Na druhou stranu, když vezmu v úvahu fakt, že k výměně zlomeného listu či žerdě až tak často nedochází a  že v naší firmě neúčtujeme práci při výměně naši zlomené žerdě či listu, tak jediným nákladem navíc je pro zákazníka doprava zlomeného pádla k nám do firmy, kde máme náhradní komponenty, které pádlař většinou stejně doma nemá.

Samotné spojení listu a žerdě na kofix ale může přinášet více nevýhod než výhod. List i žerď je více ohrožena na samotné zlomení, protože vždy může docházet k viklání, byť nepatrnému. List je pak náchylnější na zlomení v krčku a žerdi hrozí roztržení. Vodotěsnost spoje také není zaručena. Když list se žerdí není spojen opravdu na těsno/ tuho, pak dochází i k tomu, že při záběru je část energie spotřebována právě na mikropohyb listu v žerdi. Možná u nejmenších děcek bych tohle neřešil, protože síla záběru je zanedbatelná, ale u závodníků, co se chtějí do záběru opřít, bych prostě kofix na našich pádlech nedoporučoval. A už vůbec ne na důležitých závodech. A rozhodně důležitá informace, že při lepení na kofix neposkytujeme záruku na zlomení ani listu , ani žerdě.

Prý mi může na moři zkorodovat kování na pádle...

Je to tak, při používání ve slané vodě se tak časem stane. Na korozi je nejhorší to, že se zvětší objem duralového kování a list je v místě kování roztržen. Na žádné mořské lodi nevidíte součástku z duralu a to je právě z tohoto důvodu. Na OH v Athénách se jezdilo na mořské vodě a samozřejmě se tam i hodně trénovalo. Protože se voda odpařovala, koncentrace soli dokonce na slalomové trati stoupala. Nakonec to ale pádlům nevadilo, protože tam byl připraven bazének se sladkou vodou a tam se prostě po každém tréninku pádlo okamžitě „vypralo“. Doporučujeme ale naše pádla ve slané vodě nepoužívat. Když se tak stane, potom vždy po každém ježdění v "nesladké" vodě pádlo co nejdříve pořádně omyjte ve sladké vodě.

LODĚ

Jak uvazovat lodě při přepravě?

Pokud vezete jednu nebo dvě lodě, pak nejekonomičtější varianta pro spotřebu paliva je dát na zahrádku lodě zadkem dopředu a límcem dolů. Pokud jsou lodě na boku na autě nebo na vleku, tak se se spotřebou paliva moc neudělá. Tam už je dobré mít loď ve vaku, aby se lodě o sebe moc nedřely. 

Co je největší chybou při navazování lodí?

Použití špatných fixačních materiálů. Asi nejhorší ze všeho, pokud pominu používání nějakých pochybných provázků a provazů, jsou popruhy s ráčnou. Díky ráčně můžete v podstatě rozdrtit loď. Jasně, že to jako majitel lodi víte a utahujete opatrně. Ale třeba necháte navázat loď kolegovi, je 40 stupňů na sluníčku, karbonová loď je rozpálená na 80 stupňů a kolega chce mít jistotu, že lodě budou držet na střeše auta jako přibité. Pak se člověk diví, že loď má praskliny na palubě. Osobně se mi také moc nelíbí stále velmi často používané gumy, i když je pravda, že se s jednou gumou dá při trochu šikovnosti navázat skoro celý vlek lodí. Za ideální beru popruhy s přezkami, ale proboha, ne ty nejlevnější, kdy přes popruh skoro vidíte, protože má gramáž čínského trička. A nakonec, neplatí pravidlo, že čím máte větší sílu, tím budou lodě více držet. Lepší je loď utáhnout s citem a po 50km zastavit a podívat se, jestli není potřeba ještě trochu dotáhnout. 

Jaká je čekací doba na výrobu lodě?

Před sezonou je vždy největší blázinec a čekací doba je i 4 měsíce. Na konci sezóny se dodací doba může zkrátit třeba na 2 měsíce. S objednáním lodí rozhodně tedy nečekat na poslední chvíli. 

Mám pětiletou dceru a devítiletého syna, v loděnici jsou ale jen velké lodě. Co byste doporučili?

Vybrat správnou velikost lodě pro ty nejmenší je někdy vážně oříšek. Na jedné straně ICF dává jasná pravidla o velikostech a hmotnostech lodí na soutěžích (délka 3,5m, šířka 60cm a hmotnost 9kg), na druhé straně rozum říká, že vaše malé dítě také nebudete učit jezdit na lyžích po tatínkovi. Tak jako všechno dětské sportovní náčiní má mít parametry velikostí dětí, tak i v případě lodí by tomu nemělo být jinak. Teď konkrétně, co bych doporučil. Ti nejmenší se nejlépe učí na lodi Dino (délka 297 cm, šířka 53cm do hmotnosti jezdce cca 28kg). Ti trochu poporostlejší zase nasbírají nejrychleji slalomové zkušenosti na lodi ANIK, která už funguje jako opravdová slalomová loď, jen je úměrně zmenšená pro předžáky ( délka 317 cm, šířka 57cm, funguje do hmotnosti jezdce cca 45kg). Například v Kanadě tohle řešili. Když malý závodník ještě nevyrostl do velké lodě, loď ANIK smíte v Kanadě používat až do 13-14 let, což je už věk žáka. U nás v Čechách tohle nikdo nikdy neřešil a správně by se tedy od věkové kategorie předžáků (8 let) měly používat lodě dle parametrů ICF.  V praxi je to ale nakonec úplně jinak. Pořadatelé těchto závodů pro nejmenší mají rozum a ještě se v historii nikdy nestalo, že by někdo někoho z předžáčků na závodech dusil, protože má menší loď. Každý má radost, že kousek předžáčka z lodi aspoň kousek čouhá. ??

Jak optimálně zasednout loď?

Tuhle otázku řeší hodně závodníků. Někteří přilepí sedačku od oka, nebo do míst, kde měli sedačku na staré lodi. Někteří přilepí sedačku do námi doporučené pozice. Najdou se i takoví, kteří dlouze laborují a testují a stále si s pozicí sedačky hrají, aby cítili, že našli tu nejlepší pozici. Jsou i tací, kteří si nechají do lodě vlepit posuvnou sedačku a po nalezení ideální pozice, vše přilepí natvrdo. Dobré je vědět, že lodě jsou v podstatě z výroby vyvážené na „konfekční“ postavu. Největší problém mají tedy ti, co jsou od přírody vyšší, mají delší či silnější nohy. Tady je prostě důležité sedačku o centimetr či dva dozadu posunout a problém je vyřešen. Nohy jsou relativně těžká část těla a na celkové těžiště lodě se závodníkem můžou mít velký vliv. Nejmenší problémy mají paradoxně ti, co vyrostli méně do výšky a více do obvodu. :-). Jsou „konfekční“ závodníci, co sedí hodně vepředu a na druhé straně například Francouz Boris Neveu, seniorský dvojnásobný mistr světa, má sedačku až v těsné blízkosti zadní strany límce. Takže nakonec je vše o pocitu každého závodníka.

Má smysl instalovat do lodě posuvnou sedačku pro běžné používání ?

K tomuto je dobré říci, že bych rozhodně nedoporučoval na posuvných sedačkách jezdit důležité závody a používat posuvnou sedačku dlouhodobě. I když systém posuvné sedačky utáhnete sebelépe, stále dochází k nepatrným pohybům. I když to necítíte, sedačka se může začít prodírat a v nejhorším případě se v tu nejdůležitější chvilku může pohnout i tak, že vám zkazí závod. Posuvné sedačky jsou dobré na testovací lodě, na nalezení správné pozice sezení. Rozhodně ne na dlouhodobé používání, protože po nalezení správné pozice sezení už vlastně nemá význam.

Škodí lodím mráz?

Při teplotách, které panují v oblastech, kde se jezdí slalom, kompozitovým lodím zima zásadní problémy nedělá. A i když mrzne, voda v řece stejně nikdy nedosahuje teplotu pod nulou, v lodi si taky prostor zahřejete. Ale existuje přece jen jedno ALE. Skoro každý materiál je totiž porézní a bezesporu i karbonová konstrukce je drobet porézní, i když si myslíte , že není. Do pórů nateče voda a pokud v nich zmrzne, tak když to přeženu, funguje to tak trochu jako když dáte do mrazáku láhev plnou vody a druhý den ji vyndáte. Voda při změně v led zvětšuje objem. Pokud loď dáte po tréninku do vyhřívaného prostotu, nebo tam kde nemrzne, pak si s tím hlavu lámat nemusíte. Pokud ale skladujete loď venku, pak minimálně doporučuji loď po každém tréninku pořádně vytřít. Ono to samozřejmě úplně stejně jako s tou lahví v mrazáku nefunguje, ale rozhodně mráz a voda žádným pórovitým materiálům dobře nedělá. Z praxe znáte silnice, po kterých se leckdy na jaře nedá jezdit a to právě díky tomuto efektu .??  Takže, pokud se vám zdá, že po roce či dvou máte loďku měkčí, a najdete se v tomto psaní, pořiďte loďce aspoň pořádný ručník a po tréninku ji vždy věnujte pár minutek času. Tím jí zpříjemníte její lodní život.